560 let od ustavení Poděbradské jednoty
Po smrti českého krále Albrechta Habsburského (vládl v letech 1437 až 1439) došlo ve všech zemích Koruny české k dlouhému bezvládí. Teprve po králově smrti se narodil jeho syn Ladislav, zvaný proto Posthumus, tedy Pohrobek. Správy celé země se ujaly branně-politické spolky, tzv. landfrýdy (německý termín znamenající zemský mír), které fungovaly na jakémsi krajském principu. Rozdělení země a společnosti na katolickou a kališnickou část určovalo rovněž rozdělení landrýdů. Východní Čechy, dříve ovládané sirotčím vojskem, se staly zázemím pro landfrýdy kališnické, jižní a západní Čechy, ovládané mocným rodem Rožmberků a jejich stoupenců, daly vzniknout landfrýdům katolickým.
S návštěvou papežského legáta Juana Carvajala, který do Prahy dorazil 1. května roku 1448, začala narůstat politická aktivita katolické šlechty v čele s Oldřichem z Rožmberka. Na nepříznivě se vyvíjející situaci zareagoval přední kališnický šlechtic Jiří z Kunštátu a Poděbrad svoláním sjezdu východočeských landfrýdů a jejich přívrženců, který se uskutečnil v Kutné Hoře na svátek svatého Jana Křtitele, tedy 24. června, roku 1448. Jeho účastníci zde ustanovili jednotu, jejímž prvořadým cílem bylo dodržování kompaktát. Členy Poděbradské jednoty, jak se jí poměrně záhy začalo říkat, byla nejen většina kališnických stavů (vyšší a nižší šlechta a měšťané), ale rovněž zástupci katolické šlechty, která byla s kompaktáty srozuměna (např. Zdeněk Konopišťský ze Šternberka), a zpočátku rovněž Tábor, který představoval poslední zbytky radikálních husitů.
Prvořadým úkolem jednoty se stalo ovládnutí Prahy, která pomalu přecházela do rukou katolických pánů. Pro zdar akce bylo nutné její utajení, což se při sbírání vojska dělá dost špatně. Jiří z Poděbrad začal proto s dezinformační kampaní, ve které za vojenský cíl určil výpravu proti Sasku. Svá vojska shromažďoval na kutnohorském předměstí Kolmarku (dnešní Karlov) a na pláních na Kačině. Na konci srpna vyrazilo několikatisícové vojsko Poděbradské jednoty na pochod "do Saska". Jejich cesta vedla přes Plaňany a Běchovice. V pondělí 2. září se rozložilo kolem Botiče ve Vršovicích. To už bylo všem v Praze jasné, že vojsko táhne proti nim. Přes všechny snahy a volání o pomoc byla Praha v časných ranních hodinách 3. září téměř bez odporu dobyta a obsazena kališnickým vojskem. O dva dny později se vrátil i Jan z Rokycan, biskup pod obojí, a opětovně se ujal fary a chrámu Panny Marie před Týnem na Starém Městě Pražském. O dokonalém připravení vojenské akce Jiříkem z Poděbrad svědčí i ztráty na životech. Poděbradská jednota přišla při vojenském dobývání pražských měst o jednoho jediného muže, kterým byl královéhradecký měšťan Bělík.
Jiří z Kunštátu a Poděbrad se začal titulovat správcem Království českého, kterým byl ale zvolen až na českém zemském sněmu 27. dubna 1452. Po smrti českého krále Ladislava Pohrobka (23. listopadu 1457) byl Jiří z Poděbrad 2. března 1458 zvolen českým králem. Završil tak svůj politický vzestup, který patrně začal jeho účastí coby mladého rytíře v bitvě u Lipan (30. května 1434) na straně vítězné panské jednoty.
Josef Kremla