Hrádek

Téměř sedm století shlíží do údolí, jímž protéká říčka Vrchlice, dříve nazývaná Pách, pamětník počátků města Kutné Hory - Hrádek. Stál tu pravděpodobně již před tím, nežli "stříbrná horečka" přilákala do zdejší krajiny podnikatele a dobrodruhy a dala tak vzniknout hornímu městu, "druhému v zemi hned po Praze".

Jako dřevěná tvrz se Hrádek tyčil na svahu, odkud zastával svou strážní funkci nad obchodní stezkou, protínající krajinu. Na přelomu 13. a 14. století se k němu na svahu připojil i opevněný dvorec stavěný pro účely nově založené centrální královské mincovny, pozdější Vlašský dvůr.

V době první čtvrtiny 14. století, z níž se nám zachovaly o Hrádku první písemné zprávy, nestál ještě ani kostel sv.Jakuba se svou typickou vysokou věží, nestála katedrála sv. Panny Barbory a několik století mělo ještě uplynout, nežli kutnohorské panorama nad říčkou Vrchlicí dokončí dlouhá silueta barokní Jezuitské koleje.

Budovu Hrádku čekal dlouhý a rozmanitý osud. Dřevěná, pravděpodobně opěvněná tvrz se v době, kdy i český král budoval v kutnohorské mincovně své panovnické sídlo, přeměnila na kamenný palác městského typu, který se dostal do držby oblíbence Václava IV., pana Václava z Donína.

I když požáry města v letech husitské revoluce pohltily většinu písemných zpráv, mezi nimi i ty o osudech Hrádku z této doby, jisté je, že se stal výstavným sídlem a svou třípatrovou věží i vysokými štíty dominoval mezi ostatní kamennou zástavbou města.

Jeho majitelé, skuteční i ti, co jej obdrželi jako zástavu dluhů, se střídali, Hrádkem procházely rodiny královských oblíbenců, úředníků královských i městských, rodiny zbohatlých rudokupců. Mezi nimi se nejproslulejším stal obchodník s rudou a mědí, majitel dolů i několika městských domů, Jan Smíšek z rozvětveného rodu pánů z Vrchoviště. Dodnes obdivujeme uměleckou kamenickou výzdobu s hornickými motivy i malované stropy, jedny z prvních projevů renesance v Čechách, vzniklé za velkorysé přestavby Hrádku v době krále Vladislava Jagellonského. Byla to zřejmě tajně a nelegálně hutněná stříbrná ruda a bezohledné podnikatelské transakce, které panu Smíškovi umožnily tyto nebývalé investice do jeho sídla.

Hrádek se tehdy stal skutečným honosným palácem s velkými sály, věží, arkýři i kaplí. I když mnohé z této jeho gotické podoby vzalo za dalších majitelů - především jezuitů - za své (jako například velká reliéfní deska nad portálem do hodovního sálu nebo vysoké gotické střechy se štíty s fiálovou výzdobou), přetrvalo do dnešních dnů tolik, že lze bez nadsázky Hrádek označit za jeden z nejčistších projevů přestavbami nezasažené české gotiky.

Uplynula dlouhá doba, během níž se sály Hrádku přeměňovaly z učeben jezuitského gymnázia na třídy hlavní školy a učitelského ústavu, než město v r. 1910 Hrádek koupilo se záměrem provést restauraci a umístit do něj muzeum. Ale tento úmysl začal být realizován až po 2. světové válce. Do budovy se konečně usídlilo muzeum a v sálech byla otevřena expozice Hornického muzea. Slibný vývoj trval však pouze do počátku sedmdesátých let. Tehdy byla muzejní expozice uzavřena s tím, že Hrádek má nastoupit novou etapu rekonstrukce. Téměř dvacet let byly však interiéry Hrádku uzavřeny a na dokončení hlavních rekonstrukčních prací čekaly až do poloviny 90. let. S otevřením nové expozice Českého muzea stříbra se do hradních sálů navrátila atmosféra slavného období kutnohorské prosperity a Hrádek opět začal získávat zpět svou zapomenutou kulturně-společenskou prestiž.

Neoficiální premiéra otevření nové muzejní expozice – " České muzeum stříbra" v rekonstruovaném 1. patře – se konala v březnu 1996 pro vzácnou návštěvu, prince Filipa, vévodu z Edinburghu. Jako by se tato událost stala počátkem nového, na společenské události bohatého života Hrádku. Do sálů muzejního prohlídkového okruhu se vrátily nejvzácnější muzejní exponáty, vypovídající o dějinách stříbrného města, které bylo ekonomickou základnou českého království. Opět zde zaznívají koncerty, navrátil se ruch banketů, střídají se slavnostní i diplomatická setkání, a nově se konají tiskové konference. Téměř žádnou významnou událost a návštěvu města nelze uskutečnit bez kutnohorského "Hrádku nad Vrchlicí". Hrádek se stal cílem nejen diplomatických návštěv, nýbrž i mnohých turistických návštěvníků. Jeho interiéry s muzejní expozicí jich za rok shlédne v průměru 40.000. Přitahují je i různorodé výstavy, kterých se za rok pořádá několik. A nejen to, pod gotické klenby a malované stropy se ve stylizovaném programu nově zavedené tradice tzv. Podzimní Smíškovské slavnosti navrátila i samotná osoba pana Jana Smíška, jeho rodiny a tehdejších obyvatel jagellonské Kutné Hory. Nenásilnou a zábavnou formou navracejí se hosté tohoto historického plesu zpět do dob, kdy kutnohorští podnikatelé byli bohatými mecenáši kultury a stavitelství, aby tak sami získali bližší vztah ke svému městu a zájmu o jeho historické památky.