Nejstarší "osmičkové" výročí
Poslední letošní "osmičkové" výročí vychází celé z Kroniky české sepsané Václavem Hájkem z Libočan. Katolický kněz ve svém historickém díle jedinečným způsobem skloubil své náboženské přesvědčení s vlasteneckým cítěním, které se však v mnohém rozchází s historickými skutečnostmi. Záhy byla Kronika přeložena a několikrát vydána v němčině, v 18. století došlo dokonce k jejímu překladu do latiny, aby byla přístupná celému vzdělanému světu. Tento překlad však v úplnosti nikdy nevyšel. Hájkova Kronika česká se díky svým literárním, nikoliv historickým, kvalitám stala jednoznačně nejoblíbenější četbou o dějinách země svatého Václava, ze které vycházela celá řada dalších autorů.
Naše ukázka se vztahuje k údajné bitvě mezi velkomoravským knížetem (králem) Svatoplukem a vymyšleným kouřimským knížetem Mstibojem. První bitva se měla uskutečnit nedaleko Starkoče u Vrdů a druhá, do které měly Mstibojovi přispěchat na pomoc vojenské posádky z hradišť v Čáslavi a Malíně, na pláních u dnešních Červených Peček, kde Mstiboj po bitvě založil dvůr Bojiště. Ale dejme slovo kronikáři:
"Léta osmistého osmdesátého osmého požádal jest Mstiboj, kníže kouřimský, Hostivíta, bratra svého, aby jemu proti králi moravskému lidem pomoc učinil. A on odpověděl: ,Poněvadž král moravský nezačal války proti bratru mému, ale bratr můj proti němu svého pozdvihl meče, pro samu spravedlnost není mi to slušné učiniti. Ale však bude-li bratru mému jaká těžkost od krále moravského, také já svého lidu zavolaje Mstibojovi na pomoc pošli, a uznám-li toho potřebu, i životně pojedu.'
Když bylo pak oznámeno králi moravskému, že Mstiboj kníže se naň a na lid jeho silně strojí, vypravil mnoho lidu moravského, chtěje knížectví kouřimské kaziti. A ten všecken lid poručil k spravování Nosislavovi a Kozchovcovi, mužuom statečným, kteříž s tím lidem vtrhli do krajiny kouřimské měsíce března. I byli jsú velicí dešťové a zima, takže ten lid pro velikou studenost zimu i hlad trpěl. Toho času svolal Mstiboj mnoho lidu a učinil dvě vojska. Jedno poručil Chrudovi, muži opatrnému, rozkázav jemu, aby na lid Svatoplukuov zálohu učinil tak, aby žádný z jeho knížectví zase do Moravy nemohl ujíti. Chrud jako poslušný knížete svého tak jest učinil a s tím lidem sobě poručeným pod Ohbovú horú se položil. Mstiboj, shromáždiv ještě větší počet lidu, táhl upřímo na nepřátely a u Starkoče s ními bitvu svedl. Bitva tu silná mezi Moravany a Kouřimskými byla, tak až sú musili Kouřimští daleko zpátkem postúpiti.
Třetího dne Mstiboj se s svými opravil a raným jitrem strojil se na Moravany. Toť rychle přiběhli Čáslavští a Malínští Mstibojovi na pomoc a Moravané již byli daleko od toho bojoviště odstúpili a položili se za Rudovém. Mstiboj, maje takovou podstatu, za ními pospíšil. Král moravský skrze rychlé posly když o tom, co se v Čechách děje, uslyšal, poslal mnoho lidu svým na pomoc. Ale dřív, než sú se Moravané v hromadu sjeli, až na ně Mstiboj s svými udeřil. V tom Chrud také s svým lidem přispěl knížeti na pomoc a tak tu spolu to vojsko moravské porazili a na tom bojišti zuostali až do dne třetího.
Druhé vojsko krále moravského, nemajíce opatrných špehéřuov, domnívajíce se, že by tu Moravané ležali, nedaleko se odtuď položili. Opatrný Mstiboj kázal svému vojsku z toho místa se pohnúti a k bitvě strojiti. Toť Moravané k samému se přiblížili bojišti. Mstibojovi, uhlédavše čas příhodný, hned se z jednoho vrchu, kterýž Skalík slove, doluov spustili a z lesa vyskočivše v ukrutný boj s Moravany (jehož se Moravané nenadáli) vešli a tu je hned přemohli. Neb Chrud s svými po boku do jích vojska vskočil a tudy jim učinil velikú škodu. A tak na tom místě od Mstibojových dvakrát jsú Moravané poraženi. Protož tu u toho potoka kázal kníže Mstiboj dvuor na tom bojišti založiti, kterémuž dáno jméno Bojanov."
Václav Hájek z Libočan a Josef Kremla