Přírodní katastrofy v Kutné Hoře

Od dávných dob bylo lidstvo provázeno přírodními katastrofami. Zvláště vesnický člověk žil v minulosti v málo záviděníhodných podmínkách. Byl pronásledován neúrodou, špatným počasím a jinými jevy, jejichž skutečnou podstatu si nemohl správně vysvětlit. Proto se často obracel k pověrám, které měly odvrátit povodně, období sucha, vichřice a jiné přírodní katastrofy. Podle lidové víry dochované do nedávné minulosti byly přírodní katastrofy způsobovány lidmi nadanými nadpřirozenou silou. Mezi takové postavy patřily vědmy, čarodějnice a čarodějové, ovládající například krupobití, sucho či povodeň. Pomocí zvláštních praktik, zejména zaříkáváním, mohly čarodějnice buď přivolat, nebo odvolat přírodní katastrofy, odvést je na území sousedů, na panské pozemky nebo na neplodnou půdu. Mezi pověry, které mají velmi starou tradici, patří i zahánění bouře a krupobití pomocí trub, píšťal či mušlí. Křesťanství těchto pověr využívalo a doplnilo je nejen zvoněním a modlitbami, ale i zažehnáváním křížem. Velmi rozšířená byla v minulosti víra ve vodní duchy, způsobující záplavy, ale i sucho. Tato víra, jejíž důkazy nacházíme ještě v nedávné minulosti, je založena na uctívání vodníka nebo tekoucí živé vody a na uctívání studánek. Když se rozbouřily řeky nebo potoky, věřilo se, že to způsobuje vodník, kterému se příležitostně, zejména na Štědrý den či o velikonocích, dávaly dary na usmířenou. Také vodě se dávaly dary, aby lidem sloužila a měla dobrou kvalitu. Z jara dívky čistily dle tradice studánky a potůčky, pletly věnce z vysvěcených kočiček, nebo házely do vody chlebové drobky. Brzy se z pověr vytvořily tradiční pranostiky, které vyplynuly i ze zkušeností samotných lidí, kteří byli nuceni neustále počasí sledovat kvůli své obživě.

Povodně v Kutné Hoře

Nemusíme dlouho listovat v pamětech, abychom se dozvěděly o povodních v Čechách. Vrátíme-li se o čtyři roky zpět, sami vidíme ještě před sebou velkou povodeň, která zasáhla téměř celé Čechy. Přírodní vodní živel si opravdu nevybírá a vždy nás dokáže překvapit. Kutná Hora dnes již není tolik povodněmi ohrožená, a to od těch dob, co byla vybudována Malešovská přehrada. Od přehrady proudí do města nenápadná říčka Vrchlice (Pách). Dnes si Vrchlice tiše protéká Kutnou Horou, aniž by si někdo uvědomil, že kdysi se rozrostla a zaplavila celé údolí Dolního Žižkova.

O velké povodni ve svých Pamětech napsal i Mikuláš Dačický z Heslova. Tehdy se v roce 1587 dostavěl na malešovském panství rybník, který měl sloužit i Kutné Hoře. Dlouho se však lidé z nového rybníka neradovali. Přišel silný déšť a rybník přetekl. K velké povodni došlo po památce Bonifáce dne 17. května, kdy se protrhla hlavní hráz rybníka. Silná voda vzala s sebou i vedlejší rybník. Tak se spojily rybniční vody a dál se velkou rychlostí šířily do Kutné Hory. Velká voda vzala s sebou vše, co ji stálo v cestě, a že toho nebylo málo: valila se přes hutě, mlýny, zahrady, louky, bořila domy i část městských hradeb. Když voda opadla seběhli se lidé na předměstí, aby zjistili škody. Město a okolí vypadalo, jako po vyhoření. Co všechno voda způsobila uvádí výstižně M. Dačický: ,,Vdova Kateřina Smolíčková chtěla přejíti přes lávku pod proudem a s ní ještě dvě ženy, to ze všetečnosti, a všechny tři spadly do vody. Dvěma pomoženo, Smoličku, protože byla malá a útlá, uchvátil proud s sebou. Teprve u Nových mlýnů byla nalezena a vytažena mrtvá“. Vinu za způsobené škody si dávali úředníci navzájem horní i ti přespolní. Sotva lidé zapomněli na jednu povodeň, tak přišla nová. Psal se rok 1598, kdy se nad Kutnou Horou strhl prudký, hustý déšť a trval bez přestání dva dny a dvě noci, přičemž se protrhly mnohé hráze rybníků a voda se rozlila na všechny strany. Tyto povodně nepostihly pouze Kutnou Horu ale i Prahu, Kouřim, Český Brod aj. Tohoto roku byly velké povodně i v Itálii v hlavním městě Římě, kde se rozvodnila řeka Tiber, která se rozlila ve středu celého města. Do Kutné Hory se velká voda přivalila náhle v neděli v noci po památce Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie -16. srpna. Nejvíce voda zasáhla páchovské předměstí (dnešní údolí Vrchlice), kde byly již od středověku soustředěny stříbrné hutě a mlýny. Prudká voda se rozlila i na louky , zahrady, do domů a pobořila část městských hradeb i s Čáslavskou branou. Matěj Ouberovský z Ouberovic přišel o svůj dům, ve kterém žil se svou rodinou. Jejich dům vzala voda od základů s sebou ještě za temné noci. V domě zůstala uvězněná celá rodina, kterou i s příbytkem unášel proud silné vody, až se dům rozbořil a všichni utonuli. Po opadnutí vody byla celá rodina pohřbena u kostela Na Náměti. Z utonulých dětí této rodiny byla nalezena jejich dcera, která byla utopena s filečkem (uzlíkem) zavázaným na krku, tak jak se asi chystala před velkou vodou utéct.

Letní povodně toho roku v Čechách nezachytil pouze Mikuláš Dačický ve svých Pamětech, ale i čtyři dobové tisky: Carolidovy Elegie, dále příležitostná báseň Jana Campana týkající se Prahy a skladba Tobiáše Kavana ze Sušice. Kutnohorskou katastrofu obšírněji zachytil samostatný tisk, který vydal tamní farář Jakub Melisseus Krtský (+1599) s obšírným názvem ,,O povodní škodlivé, v neděli třináctou po sv. Trojici v noci na pondělí léta tohoto 1598 na rozličných místech stalé, kázání troje“. Stejně jako čteme v Pamětech Mikuláše Dačického i farář Krtský uvádí, že povodni předcházely vytrvalé silné deště, které trvaly dva dny z 16. na 17. srpna. Krátce před dosažením nejvyšší rozvodněné hladiny stále trval silný déšť od 19.15 do 21.30 hodin. Až poté začala hladina místního potoka opadávat a lidé vycházeli ven ze svých příbytků. Hlavní povodňová vlna vznikla protržením jednoho z rybníku při řece Páchu. Proto kazatel odsuzuje mj. výstavbu rybníků jako jednoho z faktorů, který negativně ovlivnil výši škod. Ze třech kázání, které pronesl farář Krtský se dozvídáme, že se tehdy utopilo v Kutné Hoře 15 lidí. Zprávu o povodni zachytil Jiří Carolides ve své latinské Elegii. Ve svém spisu se zmiňuje o škodách, které způsobily povodně. Velká voda údajně poničila mosty a stříbrné doly ( na mysli měl patrně především ony v Kutné Hoře).

Zemětřesení v Kutné Hoře

Zemětřesení by asi každý hledal v jiném světadíle, či v jiné zemi než v Čechách a už vůbec ne v Kutné Hoře. Bohužel přírodní katastrofa si místa nevybírá. První zpráva o kutnohorském zemětřesení pochází údajně z roku 1348. Ve svých ,,Pamětech“ ji uvedl Mikuláš Dačický z Heslova : ,,L.1348 Téhož léta stalo se zemětřesení na den památky Pavla na víru obráceného. Tuto zprávu nelze však doložit s určitostí, jelikož městské knihy z této doby bohužel podlehly požáru. O tomto zemětřesení se ve svých dějinách nezmínil ani F. Palacký. Podrobněji o zemětřesení se dočteme v kutnohorské knize memorabilní z let 1586-1589, kde se uvádí v roce 1588. Tehdy ráno před svítáním 29. února nastalo v Kutné Hoře zemětřesení, které bylo provázeno velkým mrazem a sychravým počasím. Podle svědků se země otřásala něco přes půlhodiny. Havíři kteří v tuto dobu pracovali v dolech, ve svých výpovědích uváděli, že se vše začalo otřásat , až jejich pemrlice a železa (kladívka) na skále poskakovaly a drnčely. Přes jednotlivé důlní chodby se nesl velký jekot, který naháněl všem strach. Mnozí z havířů si mysleli, že došlo k prolomení důlní stěny, nebo že se provalila do dolu spodní voda. Vyděšení havíři proto urychleně vylézali zpět na povrch, hledajíce tam bezpečí. O to větším překvapením bylo, když i nahoře spatřili pohyby země. I ti, co zůstali doma ve svých postelích cítili rovněž otřesy. Někdo měl takový pocit, jako by kolem domů jezdil velký náklad. Lidé uváděli, že se na jejich domech pohupují okenice, že jsou na dveřích v pohybu petlice a z nádob vystřikuje voda. Jiní se domnívali, že se všechno s nimi propadne. O takovém zemětřesení se nesly zprávy i z jiných měst, jako například z Čáslavi, Kolína, Přelouče, Týnce n/L a Bydžova.

Mikuláš Dačický v ,,Pamětech“ se o zemětřesení zmínil až v roce 1590: ,,Stalo se zemětřesení v Čechách i jiných zemích, od čehož věže krásná v městě rakouském Vídni velkou škodu vzala“.

A ještě jednou se v Pamětech objevuje zpráva: ,,Těch dnů na H.K. cítiti bylo zemětřesení několikráte s hrůzou lidí ( zde M. Dačický neuvádí přesná data)

Podrobnější zprávu o otřesech země v roce 1590 uvádí V. Tomek ve svém díle: Dějepis města Prahy.: ,,Roku toho 1590 přihodilo se zemětřesení v Praze a jinde v Čechách a okolních zemích dne 15. září. Toto zemětřesení bylo zpozorováno po dvakrát a to před západem slunce a o půl noci, kdy se domy zatřásly v krovech i základech. V Praze však žádné škody nenastaly.“ O zemětřesení v roce 1590 uvádí svědectví i další kutnohorská memorabilní kniha z let 1589-1590. I zde se nám potvrzuje výše uvedené 15. září, kdy na den po památce Povýšení sv. Kříže nastaly otřesy země. Tentokrát bylo zemětřesení provázeno silným povětřím a deštěm, jaké ještě nikdy kutnohořané nezaznamenali.

První otřesy nastaly po čtvrté hodině odpolední, kdy se země zatřásla s jakýmsi hlaholem, který připomínal lidem, jakoby jim někdo dupal po stropě či podlahách, nebo něčím harašil. Lidé, kteří seděli před domy na svých lavicích, pozorovali, jak se s nimi zem hýbe a třese. Ale ti co postávali, tento pocit neměli.

Podruhé se zem otřásla navečer v šest hodin, když se mělo zvonit klekání. Toto večerní otřásání bylo tak silné, až se z mnohých zdí odloupávala omítka. Jedině ti, co ten večer posedávali v hospůdce neměli nejmenší tušení o nějakém zemětřesení. Potřetí se země otřásla kolem třetí hodiny ranní. Sice to nebylo tak silné zemětřesení jako druhé, ale o to bylo delší. Počtvrté zemské otřesy probudily kutnohořany v sedm hodin ráno. Ševcům, kteří z rána vyhlédli z okna , se zdálo, že se kostel kolíbal a klátil a slyšeli praskot, jakoby se kostel lámal.

Hlásní na věžích, kteří zrovna odpočívali div nespadli ze svých lavic. I na zdejší radnici se pohnulo zdivo, dále u Vysokokostelcké školy se roztřásl komín, až padaly střešní tašky. Kutnohorský děkan zvěstoval, že hnutí země ucítil v jednu hodinu na sobotu, znovu v pět hodin, ale třikrát tak silné otřesy. Den před zemětřesením byl den jak vymalovaný, bez povětří, ale nesl se ve znamení neobvyklého ticha. I v následující dny po zemětřesení v neděli, v pondělí i v úterý bylo velké ticho a mnozí lidé i tyto dny cítili nepatrné otřesy. O otřesech si lid vyprávěl i v městské části – Kolmark (dnešní Karlov), kde se zem pohnula kolem 10. hodiny večerní. A stejné otřesy zaznamenali lidé v celém Českém království, na Moravě, Slezsku i v Rakousku.

Krátkou zprávu o zemětřesení zaznamenal M. Dačický ve svých Pamětech: ,,L.1615 Ve čtvrtek v noci na pátek, 20. února země se zatřásla okolo 10 hodin, na celém orloji počítaje. To jsem také ucejtil i lůžko se mnou a tělo třáslo.“

I v dnešní době si ponecháváme respekt před živelnými pohromami. Ačkoliv žijeme ve světě dokonalé techniky poslední slovo má vždy příroda.

Bc. Kateřina Vobořilová
In: Krásné Město, 2006, č. 1, s. 6 - 9