JUDr. Bedřich Pacák
Spolkový život a osobnosti Kutné Hory 19. století – díl IV.
Bedřich Pacák se narodil 14. 9. 1846 v Bělohradě (dnes Lázně Bělohrad). V roce 1865 začal studovat práva na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě.
Rakousko-uherské vyrovnání z konce roku 1867 vyvolalo po celém Českém království bouřlivé diskuse a protestní akce, tzv. tábory lidu. Mladý student Pacák vystoupil během jedné takové diskuse v pražské restauraci Na Žežulce v Šárce s projevem, za který byl zatčen a následně za velezradu odsouzen k pěti (po odvolání státního zástupce deseti) letům těžkého žaláře.
Na svobodu se dostal díky amnestii v únoru 1871. Mohl dokonce pokračovat i ve studiu práv. Doktorem práv byl promován 15. 12. 1875, po krátké soudní praxi nastoupil jako advokátní koncipient. Po advokátních zkouškách si v roce 1883 otevřel soukromou advokátní praxi v Kutné Hoře. Pacákova kancelář sídlila v Husově ulici čp. 152 (Jambor).
Po příchodu do nového působiště se plně zapojil do místního kulturního i politického života. V letech 1889 až 1898 byl např. starostou Sokola. Za Národní stranu svobodomyslnou (mladočechy) byl zvolen do městského a okresního zastupitelstva. Záhy stanul ve vedení své strany, stal se dokonce spolumajitelem stranických novin Podvysocké listy.
V roce 1889 byl za kutnohorské a čáslavské venkovské obce zvolen poslancem Českého zemského sněmu v Praze. O dva roky později (1891) se dostal do poslanecké sněmovny říšské rady ve Vídni, kde se v roce 1901 stal předsedou klubu českých poslanců. Snažil se zde především obhajovat práva českého národa. Spolu s kutnohorským starostou Janem Macháčkem (1892 až 1919) pomohl prosadit říšské dotace na restauraci chrámu svaté Barbory. Významnou měrou se v roce 1901 zasloužil o nepřijetí pro Čechy nepříznivých jazykových nařízení. Tehdy dokonce neváhal zajet na audienci k císaři Františku Josefovi I. do Budína. Své politické názory i publikoval: Několik slov o nutnosti politických spolků a organisaci strany svobodomyslné v Čechách nebo spolu s dr. Kaizlem O státoprávním programu českém.
Vrcholem Pacákovy kariéry byl post ministra pro české záležitosti (2. 6. 1906 – 9. 11. 1907) ve vládě Maxe Wladimira svobodného pána von Becka. Věnoval se zde zvláště otázkám českého školství. Prosadil zřízení řady českých škol v Čechách i na Moravě nebo českého učitelského ústavu ve Slezsku. Rovněž díky jeho přímluvě císař v roce 1906 krátce navštívil Kutnou Horu. Za své zásluhy získal řadu ocenění, mj. byl jmenován c. k. skutečným tajným radou a stal se nositelem Řádu železné koruny I. třídy.
Po ztrátě ministerské funkce, kterou nesl velmi těžce, se Pacák stáhl z aktivního politického dění. Zakoupil si vilu ve Veltrusích, kde žil až do své smrti 24. 5. 1914.
Josef Kremla, ČMS