Zaniklé továrny a podniky Kutné Hory ve sbírkách Českého muzea stříbra

1. V úvodu bychom rádi vzpomněli již zaniklou firmu – Nové Mlýny. Původně mlýn nesl název Komoráčovský - Miránkovský, Josefův a je zmiňován již na začátku 15. století. Prvním majitelem je uváděn Sedlecký klášter, který mlýn pronajímal. Po husitských válkách v roce 1426 byl vlastníkem mlynář Tůma. V roce 1796 století koupil mlýn Jan Kryštof Breüer, majitel místní továrny?. Od roku 1912 vlastnila mlýn rodina Jozefy, které patřilo rovněž pekařství v Kollárově ulici. Mlýn byl v činnosti až do konce 2. světové války. A později byla vodní kola nahrazena moderními turbinami, ke kterým se voda přiváděla dlouhým mlýnským náhonem, tzv. Císařskou strouhou. Dnes již bývalá budova mlýnu zchátrala.

   Jak jste se mohli dozvědět, v roce 1796 koupil mlýn Jan Kryšfof Breüer, který naproti na levém břehu Vrchlice založil továrnu. Víte, jakou?

   a) továrnu na výrobu obuvi
   b) továrnu na barvení kartounu
   c) tabákovou továrnu

   

   Hlavičkový papír a historická fotografie Nových Mlýnů

2. Jedním z nejdůležitějších průmyslových podniků v Kutné Hoře byl Tellerův cukrovar. Vznikl na místě špitální budovy na kutnohorském předměstí Karlov. Původní špitál byl na počátku třicátých let 19. století prohlášen za zdravotně závadný, budova byla prodána roku 1833 panu Pospíšilovi a od něho ji získal Michael Bernard Teller. Ten zde zřídil výrobu lihu a v roce 1850 přestavěl budovu na cukrovar. Byl při něm založen i hospodářský dvůr a vybudováno rodinné sídlo Tellerů. Brzy se Tellerův cukrovar stal jedním z nejdůležitějších průmyslových podniků ve městě, kde během sezóny nacházelo výdělek několik set lidí. Budova cukrovaru pochází z poloviny 19. století a byla upravena v letech 1901 – 02 v pseudorománském stylu. Provoz cukrovaru byl ukončen asi kolem r. 1911.

   Tellerovi patřili k židovským rodinám, které se po plné emancipaci židovského obyvatelstva v roce 1848 výrazně podílely na podnikání v Kutné Hoře. Postupně se stali vlastníky řady domů ve městě a kromě cukrovaru dále založili další výrobu na předměstí Žižkov. Za první světové války získali i právo kutací. Své zisky z podnikání však využívali také k podpoře nemajetných. V roce 1871 zřídili i nadaci pro chudé.

   Určete, jaký další podnik na předměstí Žižkov patřil Tellerům:

   a) pila
   b) pivovar
   c) cihelna

   

   Pohledy – Tellerův cukrovar

3. K nejvýznamnějším kutnohorským firmám meziválečného období patřila Krupičkova octárna. Její počátky spadají do roku 1891, kdy přichází do Kutné Hory Josef Krupička, továrník z Dolních Bučic a zakládá tzv.“První kutnohorskou továrnu na ocet a hořčici M. Krupička v Hoře Kutné“. ( V záhlaví firmy figuruje jméno Josefova otce Matěje Krupičky). Kde byla první budova zmíněné továrny, těžko říci. Firemní papír z pozdější doby totiž uvádí v hlavičce rok založení 1885. Zdá se tedy, že za dobu založení továrny se považuje původní podnik – sušárna na čekanku, kterou provozoval J. Krupička předtím v Dolních Bučicích. První sídlo octárny dle kutnohorského adresáře podnikatelů z roku 1891 je uváděno na adrese – Městské sady čp. 455, v místě dnešních Středových pekáren. V roce 1920 podala firma M. Krupička – tehdy zřejmě již synové Rudolf a Václav Krupičkovi žádost Okresní politické správě v Kutné Hoře o povolení stavby nové tovární budovy v tehdejší ulici „Na Příkopech“. Stavba byla dokončena až v roce 1923. V nových prostorech působila Krupičkova octárna až do 3. března 1948. Své výrobky rozvážela nejen po celém Československu, ale i do zahraničí, kde na zahraničních výstavách získala mnohá ocenění. Po znárodnění byla firma přičleněna do podniku Středočeské lihovary a octárny. V šedesátých letech budova sloužila pro nákupní středisko družstevního spolku Jednota. V posledních letech zde sídlila společnost Wellness a fitness centrum Octárna. Dnes přízemí budovy využívá Česká spořitelna.

   Jak jste se mohli dozvědět, Krupičkova octárna měla své druhé sídlo v tehdejší ulici „Na Příkopech“. Dokázali byste určit, jaký název má ulice dnes?

   a) Masarykova
   b) Štefánikova
   c) Vocelova

   

   Reklama a část účtu I. Kutnohorské továrny na ocet a hořčici, M. Krupička v Hoře Kutné

4. Nelze nepřipomenout rovněž světoznámou a proslulou Čokoládovnu Lidku - Koukol a Michera. Zrod čokoládovny můžeme hledat již v roce 1918, kdy Zdeněk Koukol založil v Kutné Hoře v dnešní Benešově ulici továrnu „na zužitkování ovoce“, pozdější továrnu na čokoládu. V roce 1920 si vzal za společníka Eduarda Micheru z Čáslavi a název firmy se změnil na Koukol a Michera. Ochrannou značkou firmy bylo jméno Lidka. Továrna vyráběla čokoládu, kakao, pomorančovou kůru v čokoládě, fondán, ovocné bonbóny a řadu dalších pochutin, které dodávala nejen do tuzemska, ale i do Holandska, Švédska, Belgie a Ameriky. V době největší konjunktury měla firma až 500 zaměstnanců. Rozkvět firmy přerušila 2. světová válka, kdy klesl odbyt výrobků. Aby firma nemusela propouštět, přešla na náhradní výrobu - sušírnu brambor. Pokračovala však i v tradiční výrobě. V roce 1945 byla výroba obnovena a až do r. 1948 používala jméno Koukol a Michera, poté byla znárodněna a Zdeněk Koukol se legálně vystěhoval do Kanady. V r. 1948 byla výroba začleněna pod n. p. Standart. V letech 1948 až 1958 fungovala továrna jako samostatný národní podnik, ale již pod názvem Lidka. Poté výrobu převzaly národní podniky Modřany, Diana Děčín, Sfinx Holešov a Velim. Značka „Lidka“ byla na trhu až do poloviny 90. let. Po delší odmlce znovu značku čokolády Lidky obnovilo Muzeum kutnohorské čokolády a čokoládovna, které působí v Kutné Hoře od roku 2016.

   Možná pamětníci zavzpomínají na výbornou chuť čokolády Lidky a také na tzv. „Kabinetku“. Víte, o jaký výrobek se jednalo?

   a) o čokoládu plněnou ovocem
   b) o kakao
   c) o patrovou bonboniéru

   

   Fotografie a plakát a obal Čokoládovny Lidka

5. Mezi přední kutnohorské firmy patřila i krejčovská dílna Emanuela Bělského, založená roku 1876. Sídlila v Kutné Hoře v domě čp. 181. Nejprve se specializovala na šití vojenských stejnokrojů. Brzy přerostla v továrnu s pobočnými závody v Čáslavi, Pardubicích, Chrudimi, Hradci Králové, Náchodě a po roce 1900 i v Ostravě, Kroměříži, Mladé Boleslavi, Praze a dokonce i ve Vídni. Firma dokonce dodávala stejnokroje k samotnému císařskému dvoru. Především díky vojenským zakázkám byly oděvy E. Bělského známé po celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Výroba pokračovala i po vzniku Československa, kdy přešla na šití civilních oděvů.

   Jak jste se mohli dozvědět, sídlila firma E. Bělského v Kutné Hoře v domě čp. 181. Víte přesně, kde?

   a) v Husově ulici
   b) na Palackého náměstí
   c) na Václavském náměstí

   

   Firma E. Bělský, skleněný negativ

6. V Kutné Hoře bychom v Rudné ulici čp. 599 nalezli i nejstarší českou varhanářskou firmu Antonína Mölzera. Tu založili v roce 1859 bratři varhanáři Václav a Antonín Mölzerové, kteří po návratu a bohatých zkušenostech v cizině založili první českou varhanářskou výrobu. Po stavbě velkých varhan v Milevsku v roce 1866 se cesty bratrů rozdělily. Václav Mölzer zůstal v Táboře a Antonín se vrátil do Kutné Hory. Zde se mu dařilo, a brzy získal uznání nejen doma, ale i daleko za hranicemi. Jeho nástupcem se v roce 1905 stal syn Josef, který odjel studovat stavbu varhan do zahraničí. Velkých zkušeností nabral zejména v Německu a bývalém Rakousku, kde varhanářství bylo velmi pokročilé. V jeho rukách vznikaly nástroje skutečně umělecké, byl první, kdo začal u nás stavět pneumatické varhany, a to v Petrovicích u Čáslavi. Brzy Josef spolupracoval se svým bratrem Ing. Eustachem Mölzrem a Ing. Rosou na vlastní soustavě elektropneumatických varhan. Závod bohužel v největším pokroku zastihla světová válka. Továrník Mölzer však pracoval dál, navázal spolupráci s Amerikou a nebál se přijít s úplně novou stavbou multiplexních varhan - Unit. Tyto varhany byly dodány do Jiráskova divadla do Hronova v roce 1929 a pro palác Unitarie v Praze. V roce 1932 z dílen továrny Mölzer vyšla velkolepá díla. Skvěle umělecky provedené varhany mířily do pražského chrámu sv. Víta, ale i do jiných míst jako např. do kláštera Voršilek v Praze, do Brna – Židenic a Husovic, do Frenštátu pod Radhošťem, do Hradce Králové a v neposlední řadě i do Kutné Hory do kostela sv. Jakuba a kostela Panny Marie v Sedlci. V této době pravděpodobně Josef firmu přemístil do Uhelné ulice do budovy čp. 588 a 589 a podnikal již pod svým jménem. Po únorovém puči v roce 1948 odjel Josef Mölzer ke své dceři do Montrealu do Kanady, kde v roce 1958 zemřel. Jeho zaměstnanci v roce 1948 založili varhanářské družstvo Organa, které fungovalo do 20. století.

   Kutnou Horu proslavily v tuzemsku i v zahraničí i další varhanářské firmy. Dokážete určit které?

   a) firma František Medřický
   b) firma René
   c) firma Jana Tučka

   

   Hlavičkový papír firmy Antonína Mölzra

Pro správné odpovědi klikněte zde