Archeologický sbor Vocel
Spolkový život a osobnosti Kutné Hory 19. století – díl VI.
Archeologický sbor Vocel vznikl počátkem roku 1877 a do názvu si hned dal jméno významného kutnohorského rodáka a zakladatele české archeologie a dějin umění Jana Erazima Wocela. Jeho prvními členy se staly přední osobnosti města: učitelé, soudci, notáři, lékaři nebo kněží. Za hlavní úkol si stanovili „… aby písemní a umělecké památky ve zdejší krajině byly sbírány, před zkázou chráněny a známost o nich a tím i větší šetrnost a láska k nim v lidu se budila, šířila a udržovala“. Od prvních let vynikal sbor Vocel svou činorodostí a ovlivnil tak zájemce o historii i v dalších městech, takže i v těchto byly zakládány muzejní spolky. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří bezesporu záchrana chrámu svaté panny Barbory v Kutné Hoře (1879 až 1905), jejíž generální rekonstrukci inicioval, vedl a spolufinancoval. Především finanční zajištění rekonstrukce byl téměř heroický výkon. Sbor dokázal získat potřebné příspěvky od vídeňské vlády, českého zemského sněmu, města i soukromých dárců. Celkové náklady dosáhly téměř 910 000 rakouských korun.
Zásadním způsobem se sbor Vocel podílel na opravě Kamenného domu (1900 až 1902), kterou zadalo město, aby zde sbor mohl zřídit své muzeum. Z oprav obou těchto památek následně vybudoval ve sklepení kamenosochařskou expozici – lapidárium.
Sbírání historických artefaktů a písemných památek stálo v prvních letech ve stínu těchto oprav a sbor byl odkázán především na dary. Přesto se mu podařilo vytvořit kolekci s celou řadou unikátních předmětů, kterým se obdivujeme dodnes. K mimořádným úspěchům lze zařadit rovněž záchranu podstatné části tzv. Horního archivu, který město roku 1875 rozprodalo na váhu jako balící papír pro hokynáře a řemeslníky. Mezi zachráněné části patřila i Verková registra, což byly nejdůležitější účty kutnohorské mincovny, které nás zpravují o přesném pracovním postupu při výrobě mincí.
První správce muzejních sbírek Jan Josef Řehák založil Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české, kde členové sboru publikovali své práce. Nejpilnějším byl bezesporu druhý správce muzea a profesor na místní reálné škole Emanuel LEMINGER (1846 až 1931). Na základě důkladné znalosti Horního archivu a jemu svěřených sbírek vydal Královskou mincovnu v Kutné Hoře (1912 a 1924) a Umělecké řemeslo v Kutné Hoře (1926). Obě publikace patří dones ke stěžejním dílů ve svém oboru. Leminger se snažil všechny sbírkové předměty sepsat a popsat, aby se daly využít k výzkumným účelům. Zároveň je v Kamenném domě uspořádal tak, aby je bylo možné ukázat široké veřejnosti. Tato expozice zůstala nezměněna, byla pouze pravidelně doplňována. Po vynuceného zániku sboru v roce 1950 byla zrušena a stala se základem dnešní muzejní sbírky.
Josef Kremla, ČMS