Aktuality

V úterý 4. června se prostory Hrádku, sídla Českého muzea stříbra, zaplnily odborníky i nadšenci do historie při příležitosti 6. Kutnohorského kulatého stolu. Letošní ročník byl tematicky zaměřen na kutnohorskou mincovnu v letech 1300–1726, což úzce navázalo na aktuální výstavu Lesk a bída. 300 let od poslední mince z Vlašského dvora, připomínající ukončení ražby v Kutné Hoře.

Jak v úvodu zdůraznila ředitelka muzea Lenka Mazačová, tato setkání nejsou jen strohými konferencemi, ale především neformálními a přátelskými schůzkami lidí, kteří danému tématu zasvětili svou profesní dráhu. Účastníci se tak mohli ponořit do pestrého bloku přednášek, které mapovaly Kutnou Horu od dob kolem roku 1300 až po specifické kapitoly, jako byly dějiny pražského groše, jeho padělání nebo dopady státního bankrotu za třicetileté války.

O své znalosti se podělila řada významných hostů, mezi nimiž nechyběli například Vojtěch Vaněk ze Státního okresního archivu, Jan Cihlář z České numismatické společnosti či František Záruba z Historického ústavu AV ČR. Celý program byl symbolicky završen prohlídkou Vlašského dvora, která účastníkům umožnila nahlédnout přímo do míst, o nichž se během dne teoreticky diskutovalo.

Tato úspěšná akce vznikla díky spolupráci Českého muzea stříbra s archivem, společností MAS Lípa pro venkov, numismatiky i kutnohorskou Průvodcovskou službou.

Záznam přednášek z 6. kutnohorského kulatého stolu je možné zhlédnout na YouTube.

Kurátorka Karolína Strommerová z Českého muzea stříbra ukazuje, že v mnohém jsme si podobnější, než se zdá. Ve své práci se věnuje tomu, jak lidé skutečně žili, pracovali, oblékali se, bydleli nebo trávili volný čas. Sází na osobní prožitek. Návštěvníci si minulost nemusejí jen prohlížet, ale mohou ji i zažít.

“Snažíme se, aby měli návštěvníci historii na dotek. Aby si mohli vyzkoušet stará řemesla. Nebo také aby mohli přičichnou ke starým receptům a kořením,“ říká kurátorka.

Vedle muzejní práce se věnuje i popularizaci historie na sociálních sítích, které se staly jedním z kanálů vzdělávání.

V rozhovoru jsme se jí ptali: Co se na životě lidí nezměnilo? A proč má smysl zabývat se „obyčejným“ životem, nejen velkými dějinami?

Proč má podle vás smysl zabývat se „obyčejným“ životem lidí, a nejen velkými dějinami?

Protože jsou to právě dějiny každodennosti, které jsou skutečným odrazem života našich předků v minulosti. Velké dějinné události jako např. různé války a politické události – právě ty o kterých se učí ve školách – byly důležité v globálním měřítku. Samozřejmě se promítaly do života obyčejných lidí, ale ti i nadále museli žít dál. Zároveň je velmi zajímavé sledovat, jak se tyto „velké dějiny“ promítaly do života obyčejných lidí právě skrze předměty každodenního užití, tedy módu, nábytek či vybavení domácnosti.

A samozřejmě jsou to právě obyčejní lidé, kteří jsou nám z dějiny nejblíže. Stejně jako my dnes ráno vstali, oblekli se, snídali, vydali se do práce… Uzavírali sňatky, měli děti, slavily narozeniny, Vánoce, Velikonoce…

Co by nás na životě před sto lety nejvíc zaskočilo a co bychom naopak dnes ocenili?

Určitě by nás nejvíce zaskočilo, že všechno bylo více pracné a vše zabíralo více času. Naše aktuální výstava Když kolovraty klapaly… Příběh nití, rukou a času, která probíhá na Kamenném domě v Kutné Hoře a srdečně na ni zvu. Ukazuje kolik práce dalo vyrobit obyčejnou látku. Už jen samotné pěstování a hrubé zpracování lnu bylo dlouhým náročným procesem a co teprve spřádání lnu na kolovratu a následné tkaní na tkalcovském stavu. Za obyčejným plátnem stálo obrovské úsilí a práce i několika řemeslníků.

A právě to je to, co nám dnes chybí. Dříve si byli lidé schopni většinu potřebných věcí vyrobit. Výrobní proces produktu s ním lidi svazoval. Více si věcí vážili. Pečovali o ně, opravovali je. Z mého pohledu byly předměty dříve i krásnější. Dnes je všechno takové „čisté“ a strohé. Vše je dostupné a můžete to mít hned ve spoustě variant. Lidé ztratili k věcem vztah. Je snazší si levnější rozbitou věc vyhodit a koupit si věc novou.

Myslím si také, že dříve si lidé více dokázali užívat maličkostí a celkově si bez telefonů a veškeré moderní technologie byli daleko bližší.

Jak by se podle vás dala chápat aktuální výstava „Když kolovraty klapaly... Příběh nití, rukou a času“ v souvislosti s dnešními tématy, jako je rychlá móda a udržitelnost textilní výroby? Nabízí podle vás podobná historická výstava prostor k takovým úvahám, i když to nebyl její původní záměr?

Dnešní oděvní průmysl a problémy, které s ním souvisí, jsou velmi složitým tématem. Naše výstava se věnuje textilnímu řemeslu ve starších dějinách. Představujeme jednotlivé plodiny (len, kopřiva, konopí) i živočišná vlákna (vlna, hedvábí). Popisujeme složitou cestu zpracování těchto vláken, od kolovratu až po tkalcovský stav. Zmiňujeme také mnoho dalších řemeslníků, kteří se na výrobě látky podíleli, například postřihače nebo valchaře. Výstava má návštěvníky seznamovat s tím, jak složitý byl a stále je proces výroby látky. Takže rozhodně nabádá návštěvníka k zamyšlením se nad původem oděvů.

Co bude podle vás etnograf sbíral za sto let z našeho dnešního života?

Tohle si netroufnu ani odhadnout. Dnes se věnuje etnografie každodennosti, různým zvykům a tradicím. Hodně je s ní spojován také folklór. Vzhledem k dnešní době, spousta těchto prvků v podstatě vymírá. Myslím si, že za sto let by se stále dal pozorovat způsob pojetí různých festivit, ať už se jedná o Vánoce, Velikonoce, různá důležitá výročí nebo obyčejné narozeniny, svatby nebo pohřby. Tohle nám snad zůstane i do budoucna.

Výstava Když kolovraty klapaly…

Kutná Hora – Velké množství návštěvníků přilákala slavnostní vernisáž výstavy Lesk a bída. 300 let od poslední mince z Vlašského dvora, která proběhla ve čtvrtek 16. dubna. Kurátor výstavy Josefa Kremla přiblížil zajímavé momenty přípravy tohoto projektu.

Výstava s výstižným názvem „Lesk a bída“ představuje na sto předmětů. Nechybí numismatické poklady: od ikonického pražského groše Václava II. až po definitivně poslední ražbu – půltolar Karla VI. z roku 1726. Právě Pražský groš byl nejsilnější měnou v Evropě až do 16. století.

Milovníky historie zaujmou tři vzácná grošová razidla Jana Lucemburského, která se do Kutné Hory vrátila po neuvěřitelných sedmi staletích. V České republice se dochovaly pouze tři exempláře. Expozice však není jen přehledem mincí, atmosféru dokreslují dobová vyobrazení, 150 let starý model mincovny či vzácná faksimile Zbraslavské kroniky a Královského horního zákoníku. Ten vydal kolem roku 1300 Václav II. Zakotvil tak zásadní princip, že veškeré nerostné bohatství pod zemí náleží panovníkovi bez ohledu na vlastnictví půdy. Tento princip v obměněné podobě platí dodnes.

Autoři výstavy nezapomněli ani na interaktivitu. Pro děti je připravena tematická desková hra a fotokoutek, zatímco dospělí si mohou na památku vlastnoručně vyrazit minci.

Otevřeno každý den kromě pondělí až do 17. listopadu 2026. Návštěvu lze spojit s prohlídkou středověkého dolu.