Aktuality

Kurátorka Karolína Strommerová z Českého muzea stříbra ukazuje, že v mnohém jsme si podobnější, než se zdá. Ve své práci se věnuje tomu, jak lidé skutečně žili, pracovali, oblékali se, bydleli nebo trávili volný čas. Sází na osobní prožitek. Návštěvníci si minulost nemusejí jen prohlížet, ale mohou ji i zažít.

“Snažíme se, aby měli návštěvníci historii na dotek. Aby si mohli vyzkoušet stará řemesla. Nebo také aby mohli přičichnou ke starým receptům a kořením,“ říká kurátorka.

Vedle muzejní práce se věnuje i popularizaci historie na sociálních sítích, které se staly jedním z kanálů vzdělávání.

V rozhovoru jsme se jí ptali: Co se na životě lidí nezměnilo? A proč má smysl zabývat se „obyčejným“ životem, nejen velkými dějinami?

Proč má podle vás smysl zabývat se „obyčejným“ životem lidí, a nejen velkými dějinami?

Protože jsou to právě dějiny každodennosti, které jsou skutečným odrazem života našich předků v minulosti. Velké dějinné události jako např. různé války a politické události – právě ty o kterých se učí ve školách – byly důležité v globálním měřítku. Samozřejmě se promítaly do života obyčejných lidí, ale ti i nadále museli žít dál. Zároveň je velmi zajímavé sledovat, jak se tyto „velké dějiny“ promítaly do života obyčejných lidí právě skrze předměty každodenního užití, tedy módu, nábytek či vybavení domácnosti.

A samozřejmě jsou to právě obyčejní lidé, kteří jsou nám z dějiny nejblíže. Stejně jako my dnes ráno vstali, oblekli se, snídali, vydali se do práce… Uzavírali sňatky, měli děti, slavily narozeniny, Vánoce, Velikonoce…

Co by nás na životě před sto lety nejvíc zaskočilo a co bychom naopak dnes ocenili?

Určitě by nás nejvíce zaskočilo, že všechno bylo více pracné a vše zabíralo více času. Naše aktuální výstava Když kolovraty klapaly… Příběh nití, rukou a času, která probíhá na Kamenném domě v Kutné Hoře a srdečně na ni zvu. Ukazuje kolik práce dalo vyrobit obyčejnou látku. Už jen samotné pěstování a hrubé zpracování lnu bylo dlouhým náročným procesem a co teprve spřádání lnu na kolovratu a následné tkaní na tkalcovském stavu. Za obyčejným plátnem stálo obrovské úsilí a práce i několika řemeslníků.

A právě to je to, co nám dnes chybí. Dříve si byli lidé schopni většinu potřebných věcí vyrobit. Výrobní proces produktu s ním lidi svazoval. Více si věcí vážili. Pečovali o ně, opravovali je. Z mého pohledu byly předměty dříve i krásnější. Dnes je všechno takové „čisté“ a strohé. Vše je dostupné a můžete to mít hned ve spoustě variant. Lidé ztratili k věcem vztah. Je snazší si levnější rozbitou věc vyhodit a koupit si věc novou.

Myslím si také, že dříve si lidé více dokázali užívat maličkostí a celkově si bez telefonů a veškeré moderní technologie byli daleko bližší.

Jak by se podle vás dala chápat aktuální výstava „Když kolovraty klapaly... Příběh nití, rukou a času“ v souvislosti s dnešními tématy, jako je rychlá móda a udržitelnost textilní výroby? Nabízí podle vás podobná historická výstava prostor k takovým úvahám, i když to nebyl její původní záměr?

Dnešní oděvní průmysl a problémy, které s ním souvisí, jsou velmi složitým tématem. Naše výstava se věnuje textilnímu řemeslu ve starších dějinách. Představujeme jednotlivé plodiny (len, kopřiva, konopí) i živočišná vlákna (vlna, hedvábí). Popisujeme složitou cestu zpracování těchto vláken, od kolovratu až po tkalcovský stav. Zmiňujeme také mnoho dalších řemeslníků, kteří se na výrobě látky podíleli, například postřihače nebo valchaře. Výstava má návštěvníky seznamovat s tím, jak složitý byl a stále je proces výroby látky. Takže rozhodně nabádá návštěvníka k zamyšlením se nad původem oděvů.

Co bude podle vás etnograf sbíral za sto let z našeho dnešního života?

Tohle si netroufnu ani odhadnout. Dnes se věnuje etnografie každodennosti, různým zvykům a tradicím. Hodně je s ní spojován také folklór. Vzhledem k dnešní době, spousta těchto prvků v podstatě vymírá. Myslím si, že za sto let by se stále dal pozorovat způsob pojetí různých festivit, ať už se jedná o Vánoce, Velikonoce, různá důležitá výročí nebo obyčejné narozeniny, svatby nebo pohřby. Tohle nám snad zůstane i do budoucna.

Kutná Hora – Velké množství návštěvníků přilákala slavnostní vernisáž výstavy Lesk a bída. 300 let od poslední mince z Vlašského dvora, která proběhla ve čtvrtek 16. dubna. Kurátor výstavy Josefa Kremla přiblížil zajímavé momenty přípravy tohoto projektu.

Výstava s výstižným názvem „Lesk a bída“ představuje na sto předmětů. Nechybí numismatické poklady: od ikonického pražského groše Václava II. až po definitivně poslední ražbu – půltolar Karla VI. z roku 1726. Právě Pražský groš byl nejsilnější měnou v Evropě až do 16. století.

Milovníky historie zaujmou tři vzácná grošová razidla Jana Lucemburského, která se do Kutné Hory vrátila po neuvěřitelných sedmi staletích. V České republice se dochovaly pouze tři exempláře. Expozice však není jen přehledem mincí, atmosféru dokreslují dobová vyobrazení, 150 let starý model mincovny či vzácná faksimile Zbraslavské kroniky a Královského horního zákoníku. Ten vydal kolem roku 1300 Václav II. Zakotvil tak zásadní princip, že veškeré nerostné bohatství pod zemí náleží panovníkovi bez ohledu na vlastnictví půdy. Tento princip v obměněné podobě platí dodnes.

Autoři výstavy nezapomněli ani na interaktivitu. Pro děti je připravena tematická desková hra a fotokoutek, zatímco dospělí si mohou na památku vlastnoručně vyrazit minci.

Otevřeno každý den kromě pondělí až do 17. listopadu 2026. Návštěvu lze spojit s prohlídkou středověkého dolu.

Český král, polská koruna a měna, která změnila střední Evropu. České muzeum stříbra představuje v polském Hnězdně výstavu „Václav II. – král český a polský“. Mezinárodní projekt vznikl ve spolupráci s českými a polskými partnery a potvrzuje význam muzea jako odborné instituce s mimořádnými sbírkami a schopností prezentovat české dějiny v evropském kontextu.

Kutnohorské muzeum prezentuje v polském Hnězdně výstavu „Václav II. – král český a polský“, která vznikla ve spolupráci s Českým centrem Varšava a MUK v Hnězdně pod záštitou Jeho excelence Břetislava Dančáka českého velvyslance v Polsku a radního pro oblast kultury Středočeského kraje Mgr. Václava Švendy. Expozice je instalována v galerii Miejského Ośrodku Kultury w Gnieźnie a připomíná jednu z klíčových osobností středoevropských dějin.

Výstava se věnuje osobnosti Václava II. (1271–1305), českého panovníka, který byl roku 1300 korunován v Hnězdně polským králem. Zaměřuje se na období, kdy česká státní moc a hospodářská politika významně ovlivňovaly střední Evropu, a připomíná společné česko-polské dějiny.

Významnou součástí expozice je téma hospodářských a právních reforem Václava II. Zvláštní pozornost je věnována zavedení pražského groše, stabilní měny, která byla uznávána i mimo české země, včetně Polska. S jistou nadsázkou ji lze přirovnat k dnešnímu euru. Vláda Václava II. v Polsku bývá spojována s rozvojem obchodu, zaváděním moderních právních principů a hospodářskou prosperitou.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo ve čtvrtek 29. ledna za účasti ředitelky Českého muzea stříbra Lenky Mazačové, kurátorů výstavy a řady významných hostů. Přítomni byli český velvyslanec v Polsku J. E. Břetislav Dančák, starosta města Hnězdna Michał Powałowski, arcibiskup hnězdenský a primas Polska Wojciech Polak, ředitel Městského kulturního centra v Hnězdně Dariusz Pilak a ředitel Českého centra ve Varšavě Petr Vlček.

K nejcennějším exponátům patří mimořádný gotický deskový obraz ze sbírek Českého muzea stříbra, zobrazující Václava II. při předávání nového horního zákoníku kutnohorským havířům. Dílo bylo pravděpodobně součástí výzdoby kutnohorské radnice a dochovalo se díky záchraně při ničivém požáru města roku 1770. Výstavu doplňují další významná gotická díla ze sbírek kutnohorského a čáslavského muzea a dalších českých institucí.

Projekt vznikl pod kurátorským vedením Josefa Kremly a Kateřiny Vavruškové a je výsledkem odborné a mezinárodní spolupráce.

Výstava je otevřena do 29. března 2026.

Galerie MOK, ul. Łubieńskiego 11, Hnězdno

V pátek 20. listopadu proběhla s grácií poslední vernisáž letošní sezóny, která zahájila výstavu Miroslava Koželuha a jeho přátel „Dotek minulosti“. Na Hrádek přilákala hojné publikum a významné hosty, mezi nimi hejtmanku Středočeského kraje Petru Peckovou a zástupce města Kutné Hora ad. Atmosféra byla přátelská a příjemná, doplněná hudebním doprovodem na harmoniku a lákavým občerstvením.

Setkání autorů Miroslava Koželuha, Petra Dufka a Miroslava Koželuha ml. s veřejností bylo zároveň příležitostí k osobnímu rozhovoru a bližšímu seznámení s jejich dílem.

Výstava vznikla za podpory města u příležitosti 30. výročí zápisu Kutné Hory na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.