Výlet za Rudolfem I. – prvním Habsburkem na českém trůnu a jak to bylo s jeho mincováním

Kvůli covidu jsem stejně jako velká část spoluobčanů trávil dovolenou v matičce vlasti. Zvolili jsme tedy jižní Čechy. Po prohlídce půvabného města Sušice i nedalekých rozhleden následovala výprava po okolních hradech. A to ne ledajakých. Hned na začátku bylo překvapivě rozsáhlé Rabí, kde Jan Žižka přišel v červnu 1421 (údajně díky třísce ze střeleného šípu) o druhé doposud zdravé oko. Následovaly stejně mohutné a krásně opravené Velhartice všeobecně známé díky svému majiteli Buškovi, který tak pěkně „zapařil“ společně s Otcem vlasti ve známé Nerudově Romanci o Karlu IV. Třetím navštíveným hradem byla vodní pevnost Švihov, kam mraky návštěvníků nelákala místní gotika a renesance, nýbrž daleko více část hradu, kde je instalována výstava o zdejším natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku z roku 1973. O neutuchající zahraniční popularitě této filmové pohádky svědčí vysoký podíl německých návštěvníků.

Jako další historickou lahůdku jsem navštívil nedaleké Horažďovice s překrásným náměstím i zámkem, kde jsem vydoloval z paměti, že při jejich obléhání zahynul první Habsburk na českém trůnu Rudolf, jako král toho jména prvý.

Protože by bylo jistě zajímavé zvědět o tomto úmrtí něco bližšího, zjistil jsem dotazem v místním informačním středisku, že je známo místo jeho smrti, dokonce je označené pomníkem. Nechal jsem si ono místo poměrně vzdálené od centra města podrobně popsat a vydal jsem se je tedy s přítelkyní hledat. Před léty jsem při vlastivědném výletu do Rakouska navštívil proslulé Suché Kruty (Dürnkrut, u nás známé jako Moravské pole) s mohutným pomníkem, kde měl v bitvě zahynout „král železný a zlatý“ Přemysl Otakar II. Porazil jej ve zrovna ne úplně férově vedené bitvě římskoněmecký král a císař Rudolf Habsburský, shodou okolností právě děd Rudolfa I. Habsburského, jehož místo smrti u Horažďovic jsem se rozhodl nalézt.

Po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. v Olomouci 4. 8. 1306 byl zvolen dne 16. 10. 1306 českým králem teprve 25 letý syn římského krále Albrechta Habsburského Rudolf. Jako panovník nebyl u části svých českých poddaných ve velké oblibě. Nebyla zapomenuta úloha jeho děda na porážce Přemysla Otakara II., ale jeho volba se jevila jako lepší než volba vévody Jindřicha Korutanského, chotě Anny, setry Václava III. Oblibu Rudolfovi I. nepřinesla ani jeho přílišná skromnost a šetrnost, které byly chápány jako lakota. Mladý panovník se stravoval totiž nápadně střídmě, dával přednost kašovité bezmasé stravě, díky niž si vysloužil dobovou přezdívku „král Kaše“ nebo také podle Zbraslavské kroniky Petra Žitavského „král hokynář“. V případě toho neobvyklého stravování jej musíme omluvit, protože velmi pravděpodobně trpěl chronickou vředovou chorobou žaludku a kašovitá jídla s mlékem u této choroby nemocným významně ulevují od bolestí.

Rudolf I.

Dobový portrét Rudolfa I. Habsburského, na kterém na 26 letého mladíka moc nevypadá

Své uznání českým králem si Rudolf I. sice upevnil sňatkem s vdovou po Václavu II. Polkou Alžbětou (Eliškou) Rejčkou (Richenzou, Ryksou), někde ale byl ke svému prosazení nucen použít vojenskou sílu, a tak tomu bylo i v jihozápadních Čechách.

Zde se proti novému králi vzbouřily mocné rody pánů z Rýzmberka, Bavorové ze Strakonic a Vilém Zajíc z Valdeka. Za slib získání hradu Zvíkova pověřil Rudolf Jindřicha II. z Rožmberka vedením výpravy proti Bavorovi III., kterému patřila funkce zvíkovského purkrabího. Bavor III. sídlil v Horažďovicích, proto se někdy počátkem července 1307 utábořilo královské vojsko v čele s Jindřichem z Rožmberka východně od tohoto města, podle tradice nedaleko tzv. Jarovského mlýna. A právě v tomto vojenském ležení Rudolf I. ještě před svou korunovací dne 3. 7. 1307 umírá. Obvykle se uvádí, že příčinou smrti byla úplavice. Rudolf však byl jediný, který měl tuto vysoce infekční chorobu ve vojenském ležení dostat. Tato nebezpečná epidemická nemoc by v tehdejších hygienických podmínkách vojenského tábora těžko napadla jen jednoho jediného muže, to je vysoce nepravděpodobné. Objevily se i spekulace, že byl král otráven, před smrtí však Rudolf povolal ke svému lůžku dva přítomné opaty cisterciáckého řádu – Heidenreicha ze Sedlce a Konráda ze Zbraslavi a před nimi učinil poslední vůli s prohlášením, aby nebylo věřeno v jeho úkladnou smrt. Podle všeho byla příčinou úmrtí jeho chronická vředová choroba žaludku, kdy současný stres s vedením války vedl k perforaci žaludku s následným akutním toxickým zánětem pobřišnice, který bez okamžité operace pravidelně vede k následnému šokovému stavu a ke smrti.

Před královou náhlou smrtí kapituloval jeho hlavní jihočeský soupeř Bavor III. Traduje se, že jej prý přivedli do temného stanu, ve kterém byl posazen do křesla oblečený mrtvý král. Bavor dostal strach, když prý mlčení nebožtíka považoval za nechuť bavit se s ním jako se vzbouřencem, proto se vzdal a vydal Rožmberkovi Zvíkov. Co je na tomto pochmurném příběhu pravdivé, se už asi spolehlivě nedozvíme. Uvádí jej však řada soudobých kronikářů (Přibík Pulkava, František Pražský, Zbraslavská i Dalimilova kronika).

Tělesné pozůstatky 26 letého Rudolfa I. byly uloženy v bazilice sv. Víta v Praze údajně v blízkosti hrobů, které zřídil Václav II. pro svého otce Přemysla Otakara II., své první manželky Guty (Jitky) Habsburské a švagra rakousko-švábského vévody Rudolfa II. (strýce krále Rudolfa I.). Roku 1373 byly na příkaz Karla IV. přeneseny do nové gotické katedrály sv. Víta. Kromě kosterních pozůstatků prozkoumaných na počátku 90. let minulého století antropologem MUDr. Emanuelem Vlčkem bez prokázání přítomnosti toxických látek se dochovaly i honosné stříbrné pohřební insignie (koruna, žezlo a jablko), darované vdovou Eliškou, a zbytky textilií. Že králova přezdívka nebyla novodobější, dosvědčuje dochovaná olověná hrobová tabulka (tzv. autentika) z roku 1373 s latinským nápisem: HIC IACET RUDOLPHUS DUX AUSTREI FILIUS ALBERTI REGIS ROMANO DCUS CASSYE (Zde leží Rudolf, vévoda rakouský, syn Albrechta, krále římského, zvaný Kaše).

Pomník u Horažďovic

Pomník u Horažďovic označující místo úmrtí prvního Habsburka na českém trůnu

Podle turistických značek jsme na jihovýchod od města nedaleko poutní kaple sv. Anny s údajně zázračnou studánkou skutečně na kraji louky pod několika stromy nalezli mohutný oválný žulový balvan s tabulkou, která nese text: DNE 3. 7. 1307 V TĚCHTO MÍSTECH PŘI OBLÉHÁNÍ HORAŽĎOVIC ZEMŘEL ČESKÝ KRÁL RUDOLF HABSBURSKÝ.

Takže jsme konečně stáli na místě úmrtí českého krále a prvního Habsburka na českém trůnu, který nevládl ani celý rok a do českých dějin se etabloval jako skrblík.

Jsme numismatici, proto si musíme položit otázku, jak je to Rudolfovými mincemi. Tedy bledě. Bohužel žádné mince s jeho jménem nebo znakem doposud neznáme.

Otázka ražeb kutnohorské mincovny v hiátu mezi smrtí Václava II. a opětovným zahájením ražby grošových mincí Janem Lucemburským je mezi numismatiky diskutována již po dlouhá desetiletí. Po smrti Václava II. stříbrné doly v Kutné Hoře stále pracovaly, proto jistě i zdejší královská mincovna nadále produkovala stříbrnou grošovou minci s největší pravděpodobností se jménem Václava II. Bližší písemné prameny chybí, proto jsme odkázáni na mince samotné. Tzv. verkové knihy podrobně dokumentující ekonomickou činnost kutnohorské mincovny jsou částečně dochované až z dob panování Vladislava II. Jagellonského. Lucemburská doba je na písemné prameny týkající se královské mincovny chudá. Odkázáni jsme tedy především na mince samotné. Ucelená chronologie pražských grošů Václava II. zatím vypracována nebyla. Některé poznatky však přece jen máme. Již například víme, že tzv. malý lev se objevuje na chronologicky nejstarších Václavových groších. Naopak dva kroužky ve jménu krále patří na nejmladší pražské groše Václava II. Dokonce zaznívají názory, že právě tyto exempláře byly raženy v období po králově smrti, i když přesnější datum zatím nelze stanovit. Tento názor podporuje i fakt, že nejstarší grošové ražby Jana Lucemburského, který po roce 1310 obnovil emise těchto mincí, mají v opisu jména panovníka také dva kroužky. Zatím jiné nápadnější odlišující znaky na mincích, které by mohly pocházet z tohoto mezidobí, nebyly prokázány. Někteří badatelé pokazují také na groše, v jejichž opisech se objevují chybná písmena, nejčastěji zrcadlově obrácená. Vyslovují názory, že právě tyto mince mohou pocházet z doby po smrti panovníka, kdy důslednost i výstupní kontroly při ražbě mincí i tvorbě razidel do určité míry polevily. Víme např., že královští zkoušeči (tzv. probéři), kteří podléhají vždy přímo králi, právě v tomto období byli spravováni přímo samotným městem.

Na prvém místě však lze konstatovat, že doposud neznáme žádné české mince se jmény Václava III., Rudolfa I. Habsburského nebo Jindřicha Korutanského. Hlavním argumentem zůstává fakt, na který upozornil již Josef Smolík – žádný z těchto tří panovníků, kteří byli regulérně zvoleni, nebyl řádně českým králem korunován. Za života těchto třech krátce vládnoucích českých králů z kutnohorské královské mincovny nadále vycházely kvalitní, většinou krásně ražené, honosné, v Čechách i daleko za jejich hranicemi obchodně žádané pražské groše nesoucí okolo královské koruny opis WENCEZLAVS SECVNDVS – tedy Václav II.

Pomník u Horažďovic

Pražský groš Václava II. z kutnohorské mincovny, Sbírka ČMS, inv. č. M1/14534

Zdeněk Petráň

Literatura:

Bravermanová, M. – Lutovský, M.: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů. Praha 2001, s. 179 – 185

Vlček, E.: Čeští králové II. Atlas kosterních pozůstatků českých králů Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Habsburků pohřbených v Praze. Fyzické osobnosti českých panovníků, díl III. Praha 2000, s. 69 – 74

Smolík, J. – Castelin, K.: Pražské groše a jejich díly. Praha 1971

Cihlář, J.: Příběh pražského groše, Praha 2020, s. 54 – 55