Výročí kutnohorských minerálů

Zýkait

Svá výročí mají nejen významné historické události nebo osobnosti. Rovněž v přírodovědných oborech lze nalézt mnohé zajímavé údaje, které se navíc velmi úzce týkají Kutné Hory, přesněji řečeno jejího geologického podloží. Hned dva zdejší minerály byly poprvé popsány právě před 30, resp. 10 lety - zýkait a paraskorodit.

Území Kutné Hory a okolí je po geologické stránce budováno souborem přeměněných hornin, především rulami a migmatity. V dávných dobách byly porušeny zlomy a trhlinami, po kterých vystupovaly ze zemských hlubin horké rudonosné roztoky. Tak vznikly žíly, které obsahovaly nejen celou řadu rudních minerálů, ale také hlušinu (jalovinu).

Z hlušinových minerálů se na kutnohorských žilách vyskytují především křemen a pestrá škála karbonátů (uhličitanů). Jeden z nich - kutnohorit - byl, jak již sám název napovídá, poprvé popsán právě v Kutné Hoře jako zcela nový minerál. Tvoří středně až hrubě zrnité agregáty bílé, bělorůžové až růžově hnědé barvy. Při zvětrávání se barva jeho povrchu mění na tmavě hnědou až černou. Vyskytuje se především v jižní části revíru, dodnes jej lze nalézt ve štole svatého Antonína Paduánského a na starých haldách. Chemický vzorec kutnohoritu je Ca(Mn,Mg,Fe)(CO3)2. Jako první si ho povšiml, analyzoval a v roce 1901 popsal Antonín Bukovský (1864-1950), profesor místní c. k. vyšší reálné školy. Avšak až práce profesora Clifforda Frondela z harvardské university, který v roce 1955 provedl opětovné určení původního vzorku moderními metodami, zajistila definitivně kutnohoritu pevné místo v mineralogickém systému. Stojí za zmínku, že původní vzorek prof. Bukovského je dodnes uložen v geologické sbírce Českého muzea stříbra.

Další "kutnohorské" minerály patří do skupiny tzv. sekundárních minerálů. Mnohé minerály rudních žil podléhají v povrchových podmínkách zvětrávání. Působením atmosférických vlivů se rozkládají a namísto nich vznikají druhotné (sekundární) minerály. V kutnohorském rudním revíru jich bylo nalezeno čtyřicet, z toho čtyři byly popsány pro mineralogický systém jako nové - bukovskýit, kaňkit, zýkait a paraskorodit. Všechny byly nalezeny na haldách Staročeského pásma v severní části revíru.

Bukovskýit, dříve znám jako kutnohorská jedová hlinka nebo arsenit, opět poprvé zkoumal a v roce 1915 popsal prof. Bukovský. Chemicky se jedná o Fe3+2(AsO4)(SO4)(OH)·7 H2O. Minerál je tvořen krystaly velkými řádově 0,01 mm, které dohromady vytváří až 1 m velké hlízy květákovitého tvaru, žlutozeleného až šedozeleného zabarvení. Údajně byly s jeho pomocí tráveny v Kutné Hoře myši, traduje se také, že způsobil i otravu vojska v době obléhání Kutné Hory římskoněmeckým císařem Albrechtem I. Habsburským v roce 1304. Přestože byl známý již po staletí, jako samostatný minerál byl popsán až v roce 1967. Autoři práce (F. Novák, P. Povondra a J. Vtělenský) ho pojmenovali na počest profesora A. Bukovského.

Kaňkit, pojmenovaný podle svého naleziště, vytváří několik milimetrů silné žlutozelené povlaky a kůry, které jsou složeny z jehličkovitých mikrokrystalů maximální délky 0,01 mm. Popsali ho v roce 1976 F. Čech, J. Jansa a F. Novák. Chemické složení minerálu je Fe3+AsO4·3,5 H2O.

Zýkait dostal své jméno podle RNDr. Václava Zýky, DrSc., geochemika a bývalého ředitele Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře (od jeho vzniku 1. 1. 1959). Jeho objeviteli byli v roce 1978 opět F. Čech, J. Jansa a F. Novák. Chemicky se jedná o Fe3+4(AsO4)3(SO4)(OH)·15 H2O. Vyplňuje drobné dutinky nebo vytváří až 3 cm velké měkké kulovité agregáty šedobílého nebo nažloutlého zabarvení. Jeho vláknité krystalky jsou 0,02 mm dlouhé a 0,001 - 0,002 mm široké.

Paraskorodit je teprve v roce 1998 nově popsanou minerální fází (chemické složení má shodné se skoroditem, liší se pouze vnitřní strukturou krystalu) s chemickým vzorcem FeAsO4·2 H2O. Bílé až světle žlutohnědé ledvinité agregáty o velikosti až 2 cm jsou tvořeny krystalky mikroskopických rozměrů (0,1 - 0,5 nm). Autory popisu jsou P. Ondruš, R. Skála, F. Veselovský a F. Novák.

Popis všech minerálů byl převzat z publikace Petra Pauliše Minerály kutnohorského rudního revíru, kterou ve svém nakladatelství Kuttna vydal Martin Bartoš v Kutné Hoře v roce 1998.

Jana Králová a Josef Kremla