Založení chrámu svaté Panny Barbory
Přesné datum začátku stavby chrámu svaté Barbory nám není bohužel známo. Z dostupných údajů však vysvítá, že zlomovým se stal patrně rok 1388. Ale nejprve pár řádek z (církevních) dějin Kutné Hory.
Těžba stříbrné rudy na území dnešního města začala patrně někdy v 70. nebo 80. letech 13. století. U nově vznikajících osad si havíři stavěli jednoduché dřevěné kaple a kostelíky. Církevní správu v nich vedl malínský farář. Samostatnou faru měl pouze "předkutnohorský" kostel svatého Václava v Pněvicích. Listinou z roku 1324, kterou vydal malínský farář Oldřich z Paběnic, přešly všechny důchody kutnohorských filiálních kostelů na cisterciácký klášter v Sedlci, který podléhal již přímo papeži. Tento stav nevyhovoval především bohatému kutnohorskému patriciátu. Založil si proto roku 1384 na předměstí Cech (dnešní Žižkov) Bratrstvo Božího Těla, pomocí kterého si chtěl postavit novou kapli mimo dosah sedlecké církevní jurisdikce. Předměstí Cech leželo již za hradbami města (ty tenkrát vedly od Hrádku přímo ke Kouřimské bráně) a náleželo tak již pod faru v Pněvicích. Pozemek si Bratrstvo, v jehož čele stál např. hofmistr Čeněk z Rožmitálu, koupilo přímo od pražské kapituly u sv. Víta.
Hned po svém ustavení začalo Bratrstvo budovat dvoupodlažní hřbitovní kapli s kostnicí, tzv. karner, která je od poloviny 17. století známa pod jménem kaple Božího Těla. Velké bohatství kutnohorských patricijů však Bratrstvu umožnilo stavbu daleko výstavnějšího a rozsáhlejšího kostela. Stavební huť opouští nedostavěný karner a v jeho těsné blízkosti začíná stavět nový kostel katedrálního typu.
Přesnější dobu vzniku nám dokládá zakládací list kaple Božího Těla a svaté Panny Barbory, který se dochoval v archivu Pražské kapituly. Listinu vydalo po domluvě s pražskou kapitulou Bratrstvo Božího Těla a 27. července 1388 ji potvrdil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. V listu se mimo jiné uvádí název nového kostela a jeho farní příslušnost: "… capellam in honore Corporis Christi et sanctae Barbarae, … infra fines et limites ecclesie parrochialis in Pnyewycz tituli sancti Wenczeslai…", tedy "… kapli k poctě Těla Kristova a svaté Barbory, … ///v obvodu správy far. chr. sv. V. v Pn./// pod hranicí a pomezí farního chrámu v Pněvicích jménem svatého Václava …" (celé znění listiny: Jaromír ČELAKOVSKÝ, Codex juris municipalis Regni Bohemiae, Privilegia královských měst venkovských v Království českém z let 1225 až 1419, Praha 1895 - poznámka k privilegiu č. 641). Jestli se v době vydání této listiny na stavbě chrámu již pracovalo se ale asi nedozvíme. Přesto mi připadá logické, že Bratrstvo nejprve začalo se stavbou skromnějšího karneru a teprve po několika letech přistoupilo k stavbě finančně mnohonásobně náročnější.
Chrám zasvěcený Božímu Tělu a svaté Panně Barboře začala stavět pražská huť Petra Parléře pod vedením jeho syna Jana. Původně se mělo jednat o trojlodní baziliku, ale již během první etapy byla rozšířena na pětilodní. Stavba začala na východní straně, tedy od presbytáře. Chrám byl vystavěn nad vrcholky arkád hlavní lodi, došlo k zaklenutí všech čtyř bočních lodí a ochozových kaplí. V roce 1419 byla stavba kvůli nepokojům a následnému finančnímu úpadku zastavena.
Obrat nastal až s volbou Vladislava Jagellonského českým králem, která proběhla v roce 1471 právě v Kutné Hoře. V 80. letech 15. století přišli z Prahy hradní kameníci, především pak bratři Hanuš a Blažek. Mistr Hanuš založil Svatobarborskou huť, kterou vedl v letech 1482 až 1489. S ní začal budovat vnější opěrný systém vysokého chóru a především triforium, které u nás do té doby vzniklo pouze u svatého Víta v Praze.
Po Hanušově smrti pozvala městská rada z Prahy Matyáše Rejska. Podle jeho plánů pokračovala stavba až do roku 1512, i když zemřel už o šest let dříve. Jeho nejvýznamnějším dílem byl vysoký chór, který prodloužil o jedno klenební pole k lodím a zaklenul. Vytvořil zde bohatě zdobená kružbová okna. Současně pokračovala stavba vnějšího opěrného systému. Dominantní střední pilíř v ose chrámu zvýšil o pět metrů a bohatě jej osázel sochařskou výzdobou. Na vnější ochoz umístil známé postavičky tří skřetů. V závěru své činnosti zaklenul presbytář síťovou klenbou.
Poslední fázi vývoje gotické architektury představuje tvorba Benedikta Rieda, který zapracovával renesanční podněty do pozdněgotického základu a nově rozvinul systém kroužené klenby. Při práci na vnějším opěrném systému respektoval předchozí Rejskovu práci. Uvnitř chrámu ale odmítl dodržet bazilikální systém, naopak preferoval velký, opticky sjednocený prostor. Patrně zde chtěl uplatnit svůj nerealizovaný projekt na zaklenutí Svatovítské katedrály v Praze. Z navržené kroužené klenby byly založeny výběhy klenebních žeber na vnějších stěnách lodi a pilířích. Podle Riedova projektu zastřešil chrám mistr Petr třemi stanovými střechami, klenbu dokončil Riedův tovaryš Mikuláš. Jednotlivá žebra mu však do sebe nezapadala a nepřesně umístil i svorníky. Na západní straně byl chrám zakončen tzv. jalovou zdí. Ta byla odstraněna až při celkové rekonstrukci chrámu na konci 19. století. Současný vzhled západní zdi navrhl architekt Josef Mocker. (Popis stavby chrámu vychází především ze stati Aleše POSPÍŠILA z publikace Kutná Hora, Praha 2000 a částečně z knihy Vladislava DUDÁKA Kutnohorský poutník, Praha - Kutná Hora 2004.)
Josef Kremla